Kdo nezkusil, neuvěří. Síla dobře naladěné skupinky dokáže podpořit kohokoliv, aby kdykoliv dosáhl mnohem dál, než si svá maxima představuje. Vítězství nad rozumovými NEdůvody vypadá obvykle takto:
Vítězství 1. „Možná bych to šel/šla NĚKDY zkusit.“
Následuje různě dlouhá doba usazování tohoto otevření brány, dveří či škvírky okenice v oné neprostupné rozumové zdi. Někdy na sebe další krok nechá čekat týdny, měsíce, roky. Někdy ani první vítězství nedozní a už navazuje další.
Vítězství 2. „Kdy jdete? Rád/a bych se přidal/a.“
Ucpávaje Rozumu jednou rukou ústa vyslovuje zájemce s lehkým mrazením v zádech a mírným vzrušením z blížícího se dobrodružství tuto otázku a čeká na odpověď.
Vítězství 3. „Nemůžu uvěřit, že jsem skutečně tady a chci v takové zimě vlézt do vody.“
Uchazeč se dozvěděl o vhodném termínu koupání či ponořování se do vody a skutečně se na místo dostavil. Mírně se mu prolíná realita s obrazy tepla domova, hrnku kávy či čaje, pospávání nad knihou. To se Rozum ze všech sil snaží na poslední chvíli odvrátit další důkaz o tom, že rozhodnutí a činy provedené v rozporu s jeho radou nekončí tragicky, že mohou přinášet zábavu, radost, svěžest, blízkost, vítězství, zvýšení sebedůvěry, posílení zdraví a mnohé další výhody.
V tuto chvíli se dotyčný ocitá už za polovinou celé cesty k překonání hranic, překážek… sebe sama. Stojí spolu s průvodci na břehu řeky, potoka, rybníka či bazénu, vybaven plavkami a má mírně fascinovaný výraz. To je okamžik, kdy PŘEKVAPUJE SAMA SEBE, získává sám pro sebe svou úctu, ale ještě si není jistý, jestli se dokáže pustit dál. Probíhá slabší či silnější bitva s Rozumem. Ten ještě cítí možnost zvrátit tuto bitvu, kdyby… Kdyby byl odvážlivec sám, snad by se to Rozumu podařilo. Jenže kolem jsou další, zkušenější či stejně odhodlaní. ROZUM PROHRÁVÁ.
Vítězství 4. „Tak jak mám teda jít, co mi poradíte?“
Odvážlivec přistupuje k vodě. I kdyby si vyprávění o koupání v chladné vodě poslechl třeba pětkrát, těsně před první zkušeností se odvážlivec zeptá znovu. Ne proto, že zapomněl fakta o tělesných reakcích, pravidlech, o fyzikálních zákonech, o termických dějích a zásadách resuscitace. Ptá se proto, aby vstoupil do kontaktu s ostatními a získal podporu. Buď ve slovní odpovědi nebo přímo fyzickým kontaktem – v tuto chvíli nabídnutá ruka lehce provázející odvážlivce při vstupu do vody a dál do větší hloubky je JEDEN Z NEJSILNĚJŠÍCH OKAMŽIKŮ celého společného konání.
Vítězství 5. „Já jsem opravdu tady.“
Plavec někdy velmi silně a hlasitě, někdy pouze hluboko v sobě prožívá zázrak svého vítězství. Pocit je možné bez obav přirovnat k zázraku tím více, čím silněji je odvážlivec orientován na intelekt, rozum. V tuto chvíli ale ona autorita prohrála, člověku se podařilo něco, co Rozum nechtěl dovolit, před čím varoval, čemu bránil.
V tuto chvíli jsou průvodci násobiči a umocňovateli prožitků zázraku. Sdílená radost se zvětšuje a přenáší mezi všemi zúčastněnými. Sekundy ubíhají. I první a jediná strávená v plném ponoření ve vodě je už oním vítězstvím. Všechny další jsou přídavkem, bonusem, který si člověk obvykle uvědomí až později. Stejně na nich nezáleží.
Výstup z vody a oblékání. Ve skutečnosti koupel pokračuje. Všichni zúčastnění jsou ponořeni v uspokojení, radosti z prožitých chvil ve vodě díky očistné síle vody samotné, díky narůstajícímu vědomí o své vlastní síle, jejíž hranice jsou dál, než byl Rozum ve své nadvládě ochotný připustit. Radost přichází ze všech stran a je uvědomovaná – člověk se v tom všem veselí dokáže na chvíli zastavit a užasnout, jak má taková jednoduchá a běžná skutečnost jako „PÁR LIDÍ KOLEM“ OBROVSKOU SÍLU.