Místo:
GPS:
Datum a čas:
Teplota vzduch:
Teplota voda:
Účast:
Jihlava u Stromokruhu Evropy
49.096049N, 16.395561E
22. 10. 2019, 16.40
22,5 °C (digi)
16,5 °C (digi)
Věrka, Jana, Zdenička, Standa, Olda (20)
Další nový účastník! Zdenička se přiznala i ke strachu, který ji před návštěvou provázel. A napsala o tom podrobněji.
Standa nevydržel naší hru s teploměrem a údajně už světem putuje objednávka teploměru s cejchem. Nejde o potupu, ale o péči. Náš stávající teploměr má skutečně v průvodním slově pro zákazníka upozornění, že měření provádí s přesností 2-5 °C. Jestli je pro vás voda 20 °C a 15 °C takřka stejná, pak ani teploměr nepotřebujete. 🙂
Proč vlastně měříme? Zkoumáme, porovnáváme rádoby objektivní čísla se svými pocity, snažíme se hledat esenci poznání, kterou můžeme nabídnout dalším zájemcům o koupání, splývání, rozjímání, spoluzažívání. Vše je velmi subjektivní a čas a teplota jsou malé ostrůvky pevné země pro náš Rozum, aby se necítil úplně mimo hru (neprozrazujte, že ve skutečnosti to tak může být).
Zdenička tiše žasla nad svým rozpoložením, Janička se nechala plně uchvátit radostí a střídala pobývání na hladině a pod hladinou.
Neumíme si představit větší náklonnost počasí pro první seznámení, než se právě odehrává kolem nás.
Zdeniččino seznámení se srdcem uprostřed Stromokruhu Evropy 
To je on… Lhář a iluzionista. 
Příprava… 
…, příprava… 
…, nácvik na sucho… 
… a rozkoš splynutí! 
Zdenička už bez strachu 
Tak. 
Standa nikde. Fotí. 
Bětuška dohlíží, jak se medvídek koupe (to je ten menší, tatínkovi medvídek neříká) 
Cíl: pohoda, zážitek, emoce, blaho. Radost!
Zdeniččino snámiprvní
Když jsem jela s Oldem, Věruškou, Jančou, Standem a Bětuškou poprvé, tak jsem se celý den obávala, zda to zvládnu. Když jsem byla v neděli s rodinou v Nové Vsi plavat v krytém bazénu, voda měla 30 stupňů a bylo mi nepříjemné, jak se mi zdála studená.
Voda v řece u Ivančic byla tmavá, tekoucí, zrcadlící se a ledová. Když jsme tam jeli, tak jsem napůl nevnímala, co si v autě povídáme, protože jsem se bála, že zklamu skupinku lidí, kteří mě zvali na otužileckou párty, že tam nestrčím ani prst u ruky, natož celé nohy i půl a pak celé tělo. Avšak síla skupiny mi dala Sílu. A bylo mi jedno, zda má voda 20 nebo 12 stupňů. Musela jsem nedat najevo, že se bojím.
Po vstupu do ledové vody se rozpustil strach a s nádechem a výdechem se prohluboval adrenalin. Cítila jsem se velmi dobře. po 20 vteřinách jsem necítila chlad. Necítila jsem svoje tělo. Jen vím, že jsem se cítila moc dobře. Měla jsem chuť zpívat a zapomenout na strach ze zánětu průdušek nebo prochlazení. Měla jsem chuť být pstruh a rychle se pohybovat po hladině i pod ní. Zaplavala jsem si a procházela se po dně ledové řeky a vůbec mi nevadilo, že nemám boty.
Věrka mi ukázala, jak se zahřívat po vylezení z vody. pomocí Tai-chi a Janča mi podala horký čaj. Po obléknutí jsem se cítila šťastná. Byla jsem ráda, že jsem dokázala překonat strach z ledu a vydržela jsem ponořená do vody temné a krásné řeky u Ivančic. Cítila jsem asi tak 10 minut bolest v kostech ve spodní části tlapky. na obou nohách. Ke křeči to mělo daleko. Bylo mi rázem horko. Ruku jsem si pošlehala kopřivami a necítila jsem žádnou bolest. Měla jsem pocit, že zvládnu všechno, třeba i chodit po střepech nebo žhavém uhlí. Jak jsme jeli autem do Rosic, tak jsem myslela na to, že co jsem zažila bylo zajímavé a chtěla bych to ještě někdy zopakovat. Jsem moc ráda, že mi síla skupiny dala Sílu a já jim za to moc děkuji.
Zdenča Makovská, 22. 10. 2019