Když jsem byla přízvána, že můžem zase jet a ponořit se do řeky Jihlavy, byl pátek 25. 10. 2019. Jeli jsme se Standem, Bětuškou, Jančou a Věrkou. Když jsme dojeli na místo, ihned mi u řeky bylo něco nejasné. Kapr uprostřed mrskající se, to nebyl kapr, ale Olda, který jel dříve než my ostatní a potápěl se hlava nehlava, noha nenoha. Byl na místě se svým teploměrem, který měří o pár stupňů jinak než Standův a druhá věc, posekali kopřivy, které jsme měli u převlékací celty. Nevadí, opodál byli ještě jiné kopřivy, se kterými jsem měla zatím nejasný plán. Jinak počasí bylo jasné, čili veškeré nejasnosti v tu chvíli neměli takovou váhu, protože jak jsme se svlékli do plavek, neváhali jsme a jsme v řece. A to všichni tentokráte i s hlavou bez ohledu na to, kdo má jakou hřívu. Bětuška nás hlídala a dva teploměry udávaly různé teploty. Věřme čemu chceme, nejlepší bylo, že tam zase jsme.
Adrenalin fungoval, protože jak jsme tam byli spolu a mávali na Oldův fotoaparát nohama z řeky, tak nám bylo úplně jedno, že řeka má 12,7 stupňů. Jak jsem vylezla ze sluncem zalité pomalu tekoucí řeky, měla jsem velkou radost, že mi není zima, že jsem se nebála ponořit i hlavu, samou radostí jsem se vrhla do kopřiv a to šipkou střemhlav. Protože jsem byla zcela střízlivá, tak mě samotnou překvapila moje touha si akt skoku do kopřiv zopakovat. Protože píši po zážitku třetí den, mohu sdělit, že to nebyl úplně dobrý nápad. Po příjezdu domů jsem měla sílu energii a krásný pocit. Avšak pošlehání o kopřivy gradovalo večer, kdy se tělo i duše takzvaně dostala do fáze klidu a můj pohled na sebe do zrcadla byl žalostný, neboť jsem na svém těle viděla skvrnitý tyfus. Zpočátku jsem si myslela, že jsem se proměnila na břiše na leoparda. Avšak ráno moudřejší večera, říkám si. To už moje kopřivka vypadala jako pátá dětská nemoc ovšem bez teploty. A můj pocit v hlavě? Zase chci do řeky, aby byla zase o pár stupňů studenější, je to výzva, adrenalin a Standa s Jančou na Šumavě pokořily Vltavu s 8 stupni. Chci to znovu zažít koupat se v krásné řece a znovu skočit šipku do kopřiv a nebo třeba potmě tančit s čelovkou na hlavě, to bych si přála…..
Z.